Předmět by měl připravit účastníka na řešení každodenních otázek ve vztahu ke skutečnosti, že české zdravotnictví bude muset řešit, jak lépe propojit veřejné zdravotní pojištění, rozpočtové financování, evropské fondy a granty. Tyto zdroje by neměly fungovat izolovaně. Strategické řízení financování by mělo zajistit, aby běžné úhrady pokrývaly kvalitní a dostupnou péči, zatímco granty a dotace podporovaly transformaci, inovace, investice a dlouhodobý rozvoj.
Financování zdravotnictví patří mezi klíčové otázky fungování moderního státu, protože přímo ovlivňuje dostupnost, kvalitu, rozsah i dlouhodobou udržitelnost zdravotních služeb. Zdravotnictví není běžným trhem, na němž by vztah mezi nabídkou a poptávkou fungoval stejně jako u standardních výrobků nebo služeb. Pacient zpravidla není schopen plně posoudit potřebnost a kvalitu zdravotní péče, poptávka po zdravotních službách je často vynucená nemocí, rozhodování probíhá pod časovým tlakem a významnou roli zde hraje informační asymetrie mezi pacientem, poskytovatelem péče, zdravotní pojišťovnou a státem. Právě proto je zdravotnictví v evropských zemích ve značné míře financováno z veřejných zdrojů a je silně regulováno právními předpisy. Český systém financování zdravotnictví je založen především na veřejném zdravotním pojištění. Ministerstvo zdravotnictví uvádí, že podmínky zdravotního pojištění se řídí zejména zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a že český systém stojí na principu solidarity a povinné účasti na zdravotním pojištění, přičemž pojistné činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Tento základní princip je důležitý nejen ekonomicky, ale také sociálně a eticky. Zdravotní péče není vnímána pouze jako individuální spotřeba konkrétního pacienta, ale jako veřejně chráněná hodnota související s ochranou života, zdraví, pracovní schopnosti obyvatelstva, sociální stability a celkové výkonnosti společnosti.